HV:   Hej,(hej, hej, hej, hej)
jen mi dudáčku hrej,(hej, hej, hej, hej)
píseň tvou(jen mi dudáčku hrej)
ať ptáci roznesou.(jen mi dudáčku hrej)
Hej, hej,(hej, hej, hej, hej)
jen mi dudáčku hrej(hej, hej, hej, hej)
a já vám ji posílám.

KH&VN: Ona je krásná jak štěstí a štíhlá jak laň
a já srdce zblázněné mám.
Ona je krásná jak štěstí a štíhlá jak laň
a já srdce zblázněné mám.

Když potkávám ji na rohu,
tu ovládnout se nemohu
a pokaždé se za ní otočím.
A pak, abyste věděli,
ač vůbec nejsem nesmělý,
tak v duchu na ni směle útočím.

Ona je krásná jak štěstí a štíhlá jak laň
a já srdce zblázněné mám.
Ona je krásná jak štěstí a štíhlá jak laň
a já srdce zblázněné mám.

(Co kdybys, řekněme, nebyl, co jsi, oh?
Co kdybys, řekněme, nebyl, co jsi, oh?)

KG:   Kdybych nebyl, co jsem,
kdybych byl kdokoliv,
úplně cizi,
zas bych se
určitě, má milá,
zadíval jen do tebe.

Oh-oh-jé-jé.

Kdybych
příkladně žil
na jiný planetě,
kde slunce mizí,
zas jen ty, jenom ty budeš
to moje modrý z nebe.

Ale že jsem jen pozemšťan,
já se potýkám rád
se zemskou tíží
a ze všech možných světa stran
rád se za tebou dám,
za tebou bez potíží.

Kdybych neznal, co znám
a člověk též někdy
zapomíná,
na modrou oblohu
tvých očí nemohu
zapomenout.

(Co kdybys, řekněme, nebyl, co jsi?)
Oh-oh...
(Co kdybys, řekněme, nebyl, co jsi?)

JZ:     Jarní louce vítr čechrá klín,
kde se v tmách, modrých tmách, potkám s kým?
Cinkají, cinkají zvonky bílé,
vezou k nám, vezou k nám lásku mou.
Cinkají, cinkají zvonky bílé,
vezou k nám, vezou k nám lásku mou.

VN:   Kvůli tobě půjdu pouští
s fatou morganou si hrát,
(s fatou morganou)
s mušketou se skryju v houští,
já svý soky nemám rád.
Vezmu luk a šíp i kopí,
ať se začnou bát,
má lásko, tak mi ruku dej,
láskou začal jsem plát.

Kateřino, Kateřino, ty jsi víno,(Kateřino...)
co mi bere dech,
(pa-pa...)
Kateřino, ty jsi duha, žádná druhá
nemůže mě okouzlit.

Modrý nebe vedle tebe
prosadit se nedovede,
chci tě mít, vrať mi tedy klid,
Kateřino, říkám přímo,
že to víno věčně chtěl bych pít.

(Kateřino...)

HV:   Říkají,
jak je ta láska úžasná,
hm, úžasná,
říkají,
s měsícem nad hlavou
prý je úžasná,
ah, úžasná.

Vyprávějí,
oh, kdo říkal mi
to? Nevím,
mě nepomohlo čtení,
jen z vyprávění vím,
že jak sen je krásná,
že cesta tvá světem s ní
je úžasná, úžasná,
kdo ji znají říkají.

KG:   Jenom jedno jediné jméno znám,
(Maria, Maria, Maria, Maria,)
ty tři slabiky hluboko v srdci i v hlavě mám:
(Maria, Maria, Maria, Maria.)

Maria a i když jsem slyšel je stokrát,
přec nejvíc sluší té,
té jedné jediné, jen jí.
Maria, sto Marií snad měl jsem rád.
Proč nikdy z jejich jmen
jsem nebyl okouzlen, kdo ví?

Maria, volám nahlas a hudba zazní,
šeptám tiše se strachem a bázní:
Maria. Chci navěky říkat: Maria,
Maria, Maria,
Maria, Maria,
Maria, Maria.

Maria, volám nahlas a hudba zazní,
šeptám tiše se strachem a bázní:
Maria. Chci navěky říkat: Maria.
Jenom jediné jedno jméno znám: Maria.

NU:   Naplň si vínem svůj mosaznej džbán
a potom chvíli stůj
a mysli na svůj kříž.

Naplň si vírou svých sonetů rým,
pojď jen dál, kdo v dobrém přicházíš.

Naplň si touhou svět, aby tě hřál
jako sen k ránu, co se jen dětem zdál.

Pak ještě chvíli stůj
a naplň láskou svůj mosaznej džbán,
teď už víš co dál:

Pak zvedni nejhezčí ze všech džbánů,
láska je víno, chleba i sůl,
otevři dokořán hlavní bránu, prostři stůl.

Pak zvedni nejhezčí ze všech džbánů,
láska je víno, chleba i sůl,
otevři dokořán hlavní bránu, prostři stůl.

KH:   Já včera ještě nosil blázna šat
a nevěřil jsem na tu sladkou vůni,
svět otočil se kolem osy jednou jedenkrát
a teď už se mě nemusíte ptát.

Nádherná, nádherná, nádherná,
nádherná lásko, postůj chvilku dýl,
ty jsi bílá tečka nejněžnějších vět,
ty jsi květ, co sem slét,
tys můj šestý světadíl.

Nádherná, nádherná, nádherná,
nádherná lásko, postůj chvilku dýl,
ty jsi bílá tečka nejněžnějších vět,
ty jsi květ, co sem slét,
tys můj šestý světadíl.

HZ:   Až já budu bohatá, najmu modrý dům,
spící tiše v zlatém kapradí,
tam chci modrý pokoj mít, bleděmodrý trůn,
záhon růží, branku s nízkou zdí.

Budem tam jen ty a já,
žádné hosty nebudeme zvát,
řeknu: Jděte, páni, o dům dál,
jen můj milý může mě mít rád.
Řeknu: Jděte, páni, o dům dál,
jen můj milý může mě mít rád.

PS:   Zpíváme slunci, zpíváme krásným dnům,
zpíváme rádi vůni rudých růží,
zpíváme hvězdám modrých snů,
že lásku chcem sebou vzít,
slunce až zítra zas probudí nás.

Zpíváme slunci, zpíváme krásným dnům,
zpíváme rádi vůni rudých růží,
zpíváme hvězdám modrých snů,
že lásku chcem sebou vzít,
slunce až zítra zas probudí nás.

Slunce až zítra zas probudí nás.

WM:  Tak si to šlapu zase zpátky k nám,
po rodnym břehu, kterej z mládí znám,
jsem trochu dojmutej, jó, teď už je mi hej,
za chvíli pozdravim svý dávný známý.

San Francisko, tulák se vrátil zpět,
dost už jsem brázdil svět bez počtu krát.
San Francisko, nechci před bránou stát,
chci se na slunci tvém hřát.

Zeměkoulí vede plno pěkných cest,
ale domů jenom jedna může vést.
San Francisko, svět už za zády mám,
do města svýho rád vracím se k nám.

HV:   Hej,
jen mi dudáčku hrej,
píseň tvou
ať ptáci roznesou.
Hej, hej,
jen mi dudáčku hrej
a já vám ji posílám.