H:           Dům tichem zní,
      nahlížím
      do prázdných skříní,
      rolety stíní
      tvůj nový stůl,
      kam vrátil jsi klíč.

      Smích
      zůstal žít v ozvěnách.
      Už jen zbývá
      kufr, co skrývá
      ten stín po nás dvou,
      naši chvíli zlou.

Sbor:      Měla jsem svým očím věřit víc
H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.
H:           Netuším, co byl ráj
      a co z něj jenom hrál.
      Ze žil mi pil klid i žár.

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,
      jak bez obrazu rám.
      Co prý má říct než jen,
      že chce být sám?

      A já svůj vztek ovládám,
      možná slabá se zdám.
      Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
      nevíš,
      kolik sil, lásko zlá, ještě mám.

H:           Je polštář sám,
      kde byl pár.
      Všeho je půl,
      půl světa mám,
      svůdná je noc,
      když pálím náš chrám.

      Mým přátelům (H: přátelům)
      i mé matce lhát,
      že život jde dál,
      jde dál jak si přál.
      Klidně troufám si říct,
      že i na tohle mám!

Sbor:      Měla jsem svým očím věřit víc
      než těm vzdušným zámkům (H: vzdušným zámkům)

H:           Netuším, co byl ráj
      a co z něj jenom hrál.
      Ze žil mi pil klid i
H+Sbor: žár.

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál,
      jak bez obrazu rám. (H: jé)
      Co prý má říct
      než jen, že chce být sám? (H: oh, oh, oh, oh)

      A já svůj vztek ovládám,
      možná slabá se zdám.
      Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
      nevíš,
      kolik sil, lásko zlá, ještě mám.

H:           Říkám:
      Měla jsem svým očím věřit víc
H+Sbor: než těm vzdušným zámkům.
      Netuším, co byl ráj
      a co z něj hrál.
      Ze žil mi pil klid i žár.

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál, (H: chvíli tam stál)
      jak bez obrazu rám.
      Co prý má říct než jen,
      že chce být sám?(H: sám)

      A já svůj vztek ovládám,
      možná slabá se zdám.
      Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
      nevíš,
H:           kolik sil, lásko zlá, ještě mám

H+Sbor: Ještě chvíli tam stál
      jak bez obrazu rám.
      Co prý má říct než jen,
      že chce být sám? (H: že chce být sám)

      Já svůj vztek ovládám, (H: ovládám)
      možná slabá se zdám.
      Ale ty nevíš, nevíš, nevíš,
      nevíš,
H:           že si svá křídla vzít nenechám.