Hrej mi chvilku, jestli smím,
na ten dávný klavír náš.
Ještě zní prvním dotykem tvým
Jsi teď slavný virtuóz,
všechny sály plné máš,
vzpomínám kolik nocí a dnů
své sonáty snů
z lásky´s mi hrál.

Dál, dál, dál,
musel jsi jít, já vím.
Z dvou svých snů žít
jedním žít.

Hrej mi chvilku, smím si přát
na ten dávný klavír snů.
Jak jsi hrál v džínách klukovských dnů.
Teď jsi skvělý, v prstech máš
křídla křídel koncertních.
Vzpomínáš, tenkrát lásku jsi mi vdých
první písničkou svou,
byla o dlaních mých.

Dál, dál, dál,
nesla tě tvá, tvá touha hrát.
Vím, já vím, že ze dvou lásek svých,
musel ses jedné jednou vzdát.

No a tou jsem byla já.