Jak se dozvídám,
dítě kdesi mám,
nezemřel můj druhý syn, teď vím.

Bože, odpusť té
matce proklaté,
jíž opustil cit silný, mateřský.

Kde teď může být?
To Bůh snad pouze ví,
já nešťastná, tak toužím pravdu znát!

Já, můj Bože, tebe vzývám,
dej, kéž syna zpátky mám,
tedy dál já s nadějí se dívám
tam k nebesům, ty rozhodni to sám.

Ludvík, jenž je král,
si málo ze mně vzal,
je marnivý a lid jej nesnáší.

Ten druhý, zač by stál?
Šanci nedostal
to dokázat, byl shledán nesnází.

A dvorskou intrikou,
jíž začli mocní kout,
byl odstraněn, než stačil sílu brát.

Já, můj Bože, tebe vzývám,
dej, kéž syna zpátky mám.
Tedy dál já s nadějí se dívám
tam k nebesům, ty rozhodni to sám.

Já, můj Bože, tebe vzývám,
dej, kéž syna zpátky mám.
Tedy dál já k nebesům se dívám,
ať posoudíš to, Bože můj,
ty sám.