Zanechej svých nadějí,
na ničem nezáleží,
teď už jsi jen trofejí,
hotýlku Na pobřeží.
Víckrát ven nevyjdeš
bílými dveřmi
a tvým strážcem je klíč.
Sbohem ti řek
groš poslední,
sny nás nezahřejí.

Svět se ti báječný zdál
a dobrý k narození,
pak jsi na nárožích stál
od rána do setmění.
V podzemní dráze
je hrát zakázáno,
kdo dá za píseň chléb?
Zastav si vlak,
do nikam jeď,
kdo ví, co bude dál?

Svět tě nechal snít,
svět tě nechal jít
k čertu i s tvou malou láskou.
Proudy limuzín,
záře barů, kin
pro tebe už nejsou víc.

Vítej zdálky k nám,
nebudeš tu sám
s prázdnou kapsou,
s třístou vráskou.
Snad tě nemrzí
náruč iluzí,
koukej třeba na měsíc!

Na schůzku s ní
na bulvár
už nikdy nepoběžíš,
na věky ses hostem stal,
hotýlku Na pobřeží.
Tady se neplatí penězi, šeky
a čím? S prominutím,
slzami, závratí, věky
a zlým procitnutím!

Svět tě nechal snít,
svět tě nechal jít
k čertu i s tvou malou láskou.
Proudy limuzín,
záře barů, kin
pro tebe už nejsou víc.

Vítej zdálky k nám,
nebudeš tu sám
s prázdnou kapsou,
s třístou vráskou.
Snad tě nemrzí
náruč iluzí,
koukej třeba na měsíc!

Svět tě nechal snít,
svět tě nechal jít
k čertu i s tvou malou láskou.
Proudy limuzín,
záře barů, kin
pro tebe už nejsou víc.