Ten příběh prožil, zdá se,
každý, kdo měl aspoň jednou rád
a náhle zbyl sám.
Ten příběh velkých lásek,
které se nám věčné mohou zdát
a náhle mizí nám.

Jako když den se střídá s tmou,
v tom spěchu ani nezvládnou
nám říct jen těch pár slůvek

bye, bye,
ač málo nás tím ukonejší.
Bye, bye,
to není pozdrav nejsmutnější.
Bye, bye, nic víc
i tohle stačí říct.

Že láska není smlouva,
která jednou pro vždy platit má,
to chápu a vím
i to, že než-li slova,
mlčení víc někdy poví nám
a netrápím se tím.

Mlčením se nic nezkazí.
Když ale někdo odchází,
tak snad má aspoň říct

bye, bye
a může dodat - měj se krásně.
Bye, bye,
dál půjdu sám a tím to hasne.
Bye, bye, nic víc
i tohle stačí říct.

Bye, bye, bye
a měj se krásně.
Bye, bye, nic víc
i tohle stačí říct.

I tohle stačí říct.