S tím bílým strýcem,
jenž vládne tmám,
teď s půlměsícem
já schůzku mám
a říkám: Zamkni tam
ten nóbl stříbrný krám,
pojď dolů k nám,
ne, nestůj dál
tak sám a sám.

Já chvátám říčná, (budu chvátat říčná)
tvé záři vstříc, (věčné záři vstříc,)
jsem náměsíčná, (jsem náměsíčná)
čím dál tím víc (a čím dál tím víc.)

Tam v říčním rákosí
teď chví se stříbrná pláň,
ty půjdeš tam,
oh-oh-oh-oh, ty sám,
jen vztáhnout dlaň
a mám tě, mám.

Teď plujem tůní,
jež stříbrem hrá,
za mléčnou vůní
ten strýc a já.
Je krása, pánové,
že v hrsti půlměsíc mám,
spad dolů k nám,
už není dál
tak sám a sám.

(Já chvátám říčná
té záři vstříc,
jsem náměsíčná
čím dál tím víc.)

Tu koupel, pánové,
tu koupel já si dám říct,
noc pro nás dva,
oh-oh-oh-oh, kouzlo má,
jsme šťastni já
a půlměsíc.

(instrumental)

Už není dál
tak sám a sám,
tak plujem tůní
já a půlměsíc,
oh, za mléčnou vůní (já a půlměsíc)
a tak nám je hej, (já a půlměsíc,)
já a půlměsíc, (já a půlměsíc,)
v hrsti mám, držím jej, (já a půlměsíc)
a kdo z vás máte víc? (Já a půlměsíc,)
oh, to je koupel, (já a půlměsíc,)
s měsícem v náručí.