Ona: Svět prý se nám jen zdá,
když den spí ve větvích,
i noc je méně zlá
a odpouští nám hřích.
Nezbývá než vstát,
vzít si plášť a jít.
Přiznávám svůj pád,
trval jen pár chvil,
vím, že jsi zvítězil.

On:   Až tma se slunci vzdáOna: až tma se slunci vzdá
a shoří v oblacích, a shoří v oblacích,
tak pořád jsem to já, tak pořád jsem to já,
kdo víru neztrácí. oh
Že s tebou je mi líp, že s tebou je mi líp,
příběh nekončí příběh nekončí.
Kdo z nás má víc rád,
Ona: neumí být sám,
Oba: přísahám, že jsem to já.

Jak už to bývá,
slunci prý se stýská,
potichu zpívá
v mracích, když se blýská.
I já se trápím,
v srdci mám dvě přání:
Mít tě za svítání
a pak mít tě dál.

On:   Marně vzpomínám,Ona: oh, marně vzpomínám,
kdy úsvit pálil víc kdy úsvit pálil víc.
Já neumím být sám, ty neumíš být sám,
jen neumím to říct jen neumím to říct.
Oba: Den se nám jen zdá, den se nám jen zdá,
On:   jen žárlí na měsíc žárlí na měsíc.
Oba: Kdo z nás má víc rád,
neumí být sám,
přísahám, že jsem to já.
Kdo z nás má víc rád,
neumí být sám,
přísahám, že jsem to já, já.