Já zrcadlím listí, když uvadá a nasládlý má dech,
já zrcadlím, když podzim, zlatý vladař, zpomalí svůj spěch,
vnímám vůni tlení, já vnímám, tím se měním,
výhrou léta babího nad tíhou.

Já zrcadlím i lásku, která v kukle vyčkává svůj čas,
já zrcadlím, jak motýl jednou vzlétne bezhlavá snad v nás,
vnímám, cítím zrání, všechno vnímám bez ustání,
sny, co dávno zapadly, zrcadlím.

Já bývám zrcadlem, barvy povadlé v sobě projasním,
malým zrcadlem, nevybledlým pro pár nešťastných,
já bývám zrcadlem, co sny zapadlé znovu nechá vstát,
malým zrcadlem, co čistou tvář touží jen dát.

Vnímám, cítím zrání, všechno vnímám bez ustání,
sny, co dávno zapadly, zrcadlím.

Já bývám zrcadlem, barvy povadlé v sobě projasním,
malým zrcadlem, nevybledlým pro pár nešťastných,
já bývám zrcadlem, co sny zapadlé znovu nechá vstát,
malým zrcadlem, co čistou tvář touží jen dát.

Tak jen zrcadlím, co v sobě mám,
sny, co ukradly šedé dny nám,
jádro obarvím a zpátky dám,
já zrcadlím, po čem dál toužím a co není
v sen měním, v sen měním, v sen měním.