Byls přes den pryč
a teď na mě křičíš.
I své jídlo si nechal stát,
chuť máš jen pít.

A vypínáš mi zprávy,
s tím, že chceš mít klid.
A já už vím, jsi přetížen nic víc
a z cesty mám ti jít.

Ty nejspíš měl jsi špatný den.
V nerváku byls a v pořádném.
Je spousta dní, jež nezvládnem,
zpackaných dní.

Aniž chtěls, tak přijdou.
V čem to tkví?

Jen budík sám jak dřív,
čas bez nás táhne dál.
Krb na nás prázdnem zív,
když nemá, čím by hřál.

A stačí slůvko odpusť
jen stiskem tajně říct.
Jak dřív, že pro mě dýcháš,
ne-li víc.

Tak špatný den je rázem
lepší než se zdá.
Pro malou náplast, malé nic,
jež já ti dám,
jež tys mi dal.

Tak dobrý den, v tom světě psím
i překrásném.
Je stousta dní, jež propásnem,
roztrhnem v cár.

Kolik nám jich zbývá?
Míň než pár.