Mé je ráno, tvá je noc,
ty málo jsi stálý, já až moc.
Ústa má, v nich sládne dech,
jen tvoje vždy jsou, ale tvá všech.

Ty jsi jiný nežli já,
mé je ráno,
ty se stále touláš v tmách
a vítr náhodou tě jen
zanes před můj práh.

Já jsem přístav, půda, úl
a v tobě je spíš neklid dálnic.
Půl jen týdne, lásky půl
mi dovedeš dát, ale celkem dál nic.

Ty jsi jiný nežli já,
mé je ráno,
ty se stále touláš v tmách
a vítr náhodou tě jen
zanes před můj práh,
práh.

Ty jsi jiný nežli já,
ty jsi jiný nežli já,
já.

Má je ztráta, trůn je tvůj,
snad u mě jsi měl, co přál sis.
Dál si chvátej, dál si pluj,
už nebudu víc volat: Stůj!

Proč jsi jiný nežli já?
Proč jsi neminul můj dům?
Proč jsi přišel k nám?
A proč tě ráda mám?
To víš asi nejlíp sám,

že jsi jiný nežli já,
že jsi jiný nežli já,
že jsi jiný nežli já,
že jsi jiný nežli já,
že jsi jiný nežli já.